Robert Wilson: Světelné melodrama

(jana zielinski) V sobotu jsme zažila jeden z nejsilnějších divadelních zážitků mého života – premiéru Janáčkovy opery Káťa Kabanova v Národním divadle v režii Roberta Wilsona. Wilson je slavný divadelní režisér, scénograf a světelný designér v jedné osobě. Jeho režijní rukopis je naprosto unikátní. Stejně jako Janáček, který je precizní a přitom lidský, je i Wilsonovo zpracování přivedeno k dokonalosti. Každé gesto, každý drobný pohyb, každá nota. V čem spočívá tajemství dokonalosti?

Možná právě v tom, že je tajemství zachováno. Že nám není interpretováno vše.
„Vidím toto dílo v barevných plochách, které jsou světlé, modravě šedé, s odstíny světle modré a šedivé, tmavé tóny obsahují hodně světla. Z nějakých podivných příčin si tohle dílo vždycky spojuji s polární září v Dánsku a v Norsku,“ vysvětluje Robert Wilson. Volha, která hraje v opeře zásadní roli je slavným scénografem ztvárněna na první pohled obyčejným igelitem. Když se ale otevře a pohltí Káťu i s nádhernými troskami stavby, je vám jako by se temné vody stahovaly i kolem vašeho těla. Jediným gestem navíc pěvci mění světelné atmosféry a tím zintenzivňují dojem z hudby tak, že vás pohltí stejně jako Volha. Nádherné i když v zásadě minimalistické jsou kostýmy, které měla na starosti japonská výtvarnice Yashi Tabassomi, která s Wilsonem pravidelně spolupracuje. Nejvíc mě dostaly ženské kostýmy, zejména zelenkavé šaty Varvary a fialová bábuška služebná. Vlastně je úplně škoda o tom mluvit. Hudbu, světlo a tajemství by měl člověk prožít a prozkoumat sám.
Pokud si tedy chcete ještě teď před prázdninami dopřát opravdu mimořádný zážitek, máte možnost 30. června a 1. července, kdy jsou v Národním naplánované reprízy.

< zpět