(jana zielinski) „Starbrick je experiment se světlem, tvarováním a prostorem“ říká dánský umělec Olafur Eliasson o svém projektu pro významného výrobce světel firmu Zumbtobel. Základním tvarem, které Eliasson použil je cihla, postupně se ale propracoval k hvězdicovitému tvaru, který se dá skládat dohromady a schovává v sobě hned několik překvapení.
Díky modulům vznikla totiž nádherná přední světlená stěna a zároveň velmi působivá sošná stěna zadní. Celkový vzhled vychází v kubistickém duchu. U Starbricku záleží na kontextu v jakém světlo použijete. Systém se dá měnit podle typu architektury, ve kterém se nachází. Záleží na počtu a způsobu použití jednotlivých modulárních cihliček. Světlo Starbrick má několik vnějších a vnitřních ploch, uvnitř, každý pohled je jiný, zdá se, že tohle světlo vám nemůže zevšednět. A nebyl by to Olafur Eliasson, aby si svou prací nekladl hluboké otázky. „Jak světlo definuje prostor? Jak světlo ovlivňuje náš prostor, ve kterém se právě nacházíme?“ Odpověď je ve hvězdách.
Světla byla představeny v rámci milánského design weeku v showroomu Sawaya & Moroni
www.zumtobel.com, www.starbrick.org