RCA: Hotel

(jiří macek) Londýnská Royal College of Art se na milánském design weeku představila spolu s dalšími školami i nezávislými studii především z Holandska a Británie v rámci nového design spotu v blízkosti metra Lambrate. Zatímco holandští kolegové z Eindhovenu obsadili přízemí právě dostavěné obytné budovy a ptali se po smyslu práce designéra, královští Londýňané proměnili starou rozpadající se tovární halu na imaginární konceptuální hotel.

O Eindhovenu bude samozřejmě ještě řeč, ale prezentace Royal College of Art působila přece jen mnohem svobodněji a také nápaditěji. Jednotlivé části hotelů od kusu nábytku či umyvadlo v pokoji byly studenty RCA podrobeny průzkumu a přeneseny do nových souvislostí. Řešili se praktické věci, jako je praní prádla, pěstování zeleniny, doprava, pobyt v zahradě i opotřebení a variabilita nábytku, a výsledkem bylo vlastně globální řešení všehomíra naší existence. Alespoň pár příkladů.

Komodu sestavenou s obyčejných bedniček sice už představili v loňském roce na pražském Designbloku polští Kompott, Harry Thaler ji však v projektu Twist and Lock dal nekonečný rozměr. Neřešil detailní propracování jako Kompott, rozehrával strukturu. Výsledek tak měl sice hodně blízko karibským nebo indickým trhovcům přivážejícím na trh zboží na mopedu ztrácejícím se pod nánosem věcí, ale zároveň nechával otevřenou možnost naší touze po věcech i stavitelství. Jako byste z věcí stavěli dům.

Hodně zajímavý byl i projekt mechanické prádelny, jednoduché rustikální sestavy rotujících bubnů, která skutečně fungovala, nebo obrovské tanky na výrobu vlastního vína. Konceptuální industriální design se příliš často nevidí a tady nás vracel k vynálezům Leonarda da Vinci, nebo alespoň ke Křižíkovi, a to bylo nejen příjemné, krásné a romantické, ale hlavně nečekané. Člověk si přitom uvědomil, jak stále více přijímá věci, aniž by porozuměl jejich chodu a možná často i smyslu.

V duchu ranné průmyslové revoluce ovšem s využitím nejnovějších poznatků o elektromobilech se nakonec neslo i jednoduché nákladní kolo Valentina Vodeva Biquattro Electric-Tri-Bike. Trojkolka, která uveze tolik co mini či smart aniž byste to díky kombinovanému elektropohonu pocítili na námaze z jízdy.

Garden Table Fredrika Paulsena by asi zase potěšil všechny příznivce Přemka Podlahy a jeho zlaté kutilské éry. Ale bez ironie - který zahradník by nechtěl zašlápnout rýč a posvačit kultivovaně u stolku. Prostě krásný život.

A nakonec jedno zajímavé protnutí s instalací Hostina pro návštěvníky z jiného světa, kterou se v Miláně představila pražská VŠUP. Právě v ní představila studentka keramiky Veronika Slámová svou sadu misek a talířků Bakolo, které vznikly otiskem vlastního těla. Nádech kanibalismu a vlastně docela stejný koncept představila v RCA Hotelu také Ioli Sifakaki v projektu Tantalus Dinner. Sama k němu říká: „Vytvořila jsme otisky svého těla a pozvala dvanáct mužů na večeři. Chtěla jsem provokovat docela nový vztah mezi uživatelem a tvůrcem.“ Jak to dopadlo, netuším, ale protože oba projekty vznikly ve dvou na stovky kilometrů vzdálených lokalitách a naprosto ve shodném čase, nezbývá nám než věřit ve věci, které jsou ve vzduchu. Vztah uživatel a tvůrce začíná být v designu stále více důležitý. Pouhý užitek a vlastně ani estetika už dávno nestačí.

< zpět