Creater: Nad Tatrou se blýská

(jiří macek) Výstavní projekt Katariny Hrdé creater představil na Designbloku hodně zajímavý výběr současného slovenského designu. Vedle zavedených jmen, jakými jsou Patrik Illo nebo Sylvia Jokelová, se objevila řada zbrusu nových, které je potřeba si zapamatovat.

Jedním z nich je určitě Tomáš Král, který studoval design v Bratislavě, ale i na proslulé škole ECAL v Lausanne. Na výstavě představil jednoduchou kubisticky tvarovanou židličku a mobilní kuchyňský stůl. Židlička je prořezávaná a stůl je vlastně tác, který umožňuje pohodlnou úpravu oběda, přestože máte k dispozici třeba jen pařez uprostřed lesa. Jednoduchý plastový výlisek o několika polích je přizpůsoben tvaru sedícího člověka a práce na něm pěkně ubíhá. „To, že jsem se stal designérem je jen jakási náhoda. Nikdy jsem jím být nechtěl. Design mi však umožnil dívat se jinak na věci, prostor i svět okolo nás. Naučil mne lépe rozumět lidem a jejich potřebám. Dal mi klíče od sebe sama a tak jsme mu zůstal věrný,“ říká Tomáš Král.
O podobném kouzlu design hovoří i další, ve výstavě zastoupení autoři. Uvědomují si, jak svým vstupem mohou ovlivnit prostředí i život lidí, a tak se v jejich práci velmi často objevují vedle funkčního řešení problému i emocionální či filozofické odkazy. Židle Michala Bergere je jednoduchá, použitím zvětralého dřeva a neučesaností vzhledu blíže práci starých tesařů než technologické současnosti. Minulost a příroda jsou však něčím živým, vroucím a proto tolik důležitým. Podobně působí i dekor na plastovém prostírání Sylvie Jokelové připomínající vyšívané ubrusy, nebo židle Grandmother Marian Laššáka, která sice při výrobě využívá současné technologie tvarování dřeva, ale motiv lidové dřevořezby nás okamžitě směruje k babiččině peci. Prvky zázraku pak přinášejí i věci, které stojí zcela na jiném výtvarném výrazivu. Lampa Cia Mrvíkové je výsekem chemické laboratoře a světlo vycházející z trubici jako by se právě zrodilo. Svítidlo Pavla Masopusta zase rozsvěcuje skleněné květy a nic nevadí, že lehce evokuje tvorbu Bořka Šípka. Samostatnou kapitolou jsou pak specifické hudební nástroje Tomáše Brichty. Přípomínají sice flašinet, použitými materiály mají však blíž pouťovým lízátkům. Zneklidňují.
Zmíněné přístupy nejsou v současném designu něčím výjimečným, stále více současných designérů se vrací k odkazům minulosti, k řemeslu a k výtvarným přístupům, slovenská kolekce je však rozvíjí po svém a musím říct, že mě potěšila nejen svým výběrem, ale i zajímavou instalací. Nad Tatrou se prostě blýská na časy. Stačí si uvědomit kolik zajímavých jmen skýtá nejen výstava, ale třeba i pětiletá historie výstavy Mléčná dráha Středoevropského designu, která každý rok na Designblok přiváží i budoucí slovenské hvězdy. Ta letošní – šperkařka Bety K. Majerníková zazářila opravdu neodolatelně a vyhrála Cenu šéfredaktorů Designbloku 2008 za nejlepší kolekci šperků. O tom jsme však již psali, takže pardón.

< zpět