Makkink a Bey: Brazilci v Pierre Bergé et Associés

(adam štěch) Brazilský design v konforntaci s konceptuálním přístupem holandského studia Makkink a Bey představila bruselská galerie Pierre Bergé et Associés. Překvapivě nedošlo ke srážce, ale k symbióze dvou rozdílných tvůrčích přístupů. Pokud se chystáte na přednášku Rianne Makkink 26. března na VŠUP v Praze, tušíte, že je na co se dívat.

Brazilský design druhé poloviny dvacátého století zůstává zatím evropskému divákovi poměrně neznámí. Když letos představila společnost Classicon čerstvou reedici některých nábytkových designů od Sergia Rodrigueze, nastaly první seznamovací kroky. Mistrovství dokonalého zpracování dřeva a kůže, které je typické pro brazilské tvůrce, pak ještě zevrubněji představuje probíhající výstava Brazil influence meets brazil style v galerii Pierre Bergé et Associés v Bruselu.

Skvostný brazilský design, který je čím dál častěji vyhledáván sběrateli a aukčními domy je zde představen v konfrontaci se současnou holandskou tvorbou. Studio Makkink and Bey, které pracuje v konceptuálních intencích a mimo jiné se můžete s jejich tvorbou seznámit na přednášce Rianne Makkink 26. března na VŠUP v Praze, bylo galerií osloveno, aby vytvořilo několik vlastních variací na nábytek od Sergio Rodrigueze, Munise a Alexandre Zilberbergových a některýc anonymních tvůrců. Dále je zde představen design Jorge Zalszupina či Carlo Haunera. Všichni tito designéři patří mezi nejvýznamnější jihoamerické tvůrce druhé poloviny dvacátého století. Jejich nábytek má mnoho společného. Tropické dřevo, precizně zpracovaná kůže a jakési vášnivé neformální pojetí tvarů vytvaří z brazilského designu padesátých a šedesátých let jednotnou školu. Tento tropický rozvolněný styl se na výstavě setkává ještě s více volným přístupem nizozemské konceptuální školy. Jurgen Bey a jeho studio je totiž jejím předním zástupcem. Jejich vlastní interpretace si pohrávají právě s užitím stejných materiálů a základních tvarových řešení. Ty jsou však posunuty do zcela nových kontextů. Navršené latě vytvářejí jakési destruované nebo nedokončené objekty. Záměrně připomínají i estetiku brazilských favelas a jejich nekonečnou proměnlivost. Vzniklo tak pět one-off nábytkových objektů, mezi jejichž předlohami nechybí Rodriguezova židle Kilin z roku 1973 nebo mohutné sofa z roku 1970 od tvůrčího dua Munis a Alexandre Zilberberg, které je ve verzi studia Makkink and Bey ztvárněno jako plot. Vliv brazilské nábytkářské školy se zde setkal též s velmi kompaktním tvůrčím přístupem, holandským.

< zpět