Janja Prokic: Liška

Příběhy vetknuté do drobných výseků lesa, do kamenů a rostlin, do lišek utikajících Janjinými sny. Šperky, které umějí vyprávět i dávat sílu. Neobyčejná kolekce Janji Prokic vypráví o věcech, na které jsme už dávno zapomněli.

“Hledám kameny, které mě něčím osloví, a pak je nechám, aby neopracované vyprávěly příběh, který k nim dotvořím,” vysvětluje Janja Prokic. Její šperky jsou sochy a take pověsti. V Praze se objevila nejprve před osmnácti lety, když se s rodiči přistěhovala z Bělehradu, a pak docela nedávno, když se vrátila z Bretaně, kde nějakou dobu žila na samotě uprostřed lesů. Mohutné prsteny s neopracovanými křemeny, ale i drobné prstýnky, ve kterých květy teprve pukají, či náhrdelníky jako byste je nalezli jsou jejím světem pohádek. Drobné nožky, pařáty, šneci, rostliny, úlomky kamení. Vše v neobyčejné stylizaci, s příběhy, které se otvírají až na vašem těle. “Význam zvířat v různých kulturách mě zajímá už delší dobu, i šamanismu, který s tím souvisí. Asi jsem troche ezo,” směje se a plánuje jak vytvoří kolekci superhrdinských náhrdelníků, které by vám mohly pomoci doplnit vlastnosti, které zrovna potřebujete. Chybí vám odvaha, stačí si vybrat náhrdelník s medvědími tlapkami. “Z této kolekce je pro mě nejvíc superhrdinský prsten s obrovskou záhnědou a běžící liškou. Dělala jsme ji pro sebe a byla to vůbec první věc, kterou jsem z kolekce udělala. Prsten s obrovskou silou a odvahou.” Není divu, že lovecký kabinet, ve kterém Janja představila svou kolekci společně s kolekcí Nastassii Aleinikavy byl jedním z nejmagičtějších mist letošního Designbloku. Musíme se k němu vracet. I k Nastassie se vrátíme. Jen nechme ještě lišku chvíli vyprávět. “Lišky jsem malovala už dřív, stale mě provází,” říká Janja, která studovala malbu na pražské Akademii a v současnosti sochu u Kurta Gebauera na VŠUP.

Foto: Danica Kovačevič

< zpět