Jan Plecháč: Obrysová linka

(jiří macek) Jen s drátem v ruce se ve své diplomové práci Icons na pražské VŠUP pustil do světových klasiků Jan Plecháč a to s nemalým úkolem vyvolat dávné duchy a vdechnout jim nový život. Příběhy, které přitom s drátem běžícím po obrysové lince vykouzlil, jsou fascinující studií historie designu a neméně silnou kolekcí venkovního sedacího nábytku.

„Sedací mobiliář Icons je pokusem setřít hranici mezi interiérovým a exteriérovým nábytkem a interiérem a exteriérem jako takovým. Je pokusem o hledání příběhů starých ikonických forem v nových souvislostech mentálně kontrastního prostředí. O přemýšlení nad vztahem mezi funkcí a formou,“ uvádí svou kolekci Jan Plecháč z ateliéru Jiřího Pelcla (odborný asistent Radim Babák).

“Mým nástrojem pro transformaci již existujícího nábytku do lehké a odhmotněné konstrukce nábytku exteriérového byla obrysová linka. Grafická zkratka. Sedací set tedy vznikal obkreslováním známých ikon světového designu, ze kterého se postupem času stával reálný drátěný nábytek. Při výběru jednotlivých kusů nábytku jsem měl určeno několik priorit. Tou první a nejzákladnější byla známost objektu či stylu u široké veřejnosti. Proto bylo mou prvotinou Ludvíkovské křeslo.

Nejznámější obecně známá ikona, jejíž charakteristické křivky byly vděčným námětem pro linie z drátu. Naopak křeslo Kubus od Josefa Hoffmanna mě zaujalo svou geometričností. Zde jsem chtěl docílit maximálního možného kontrastu mezi hmotnou předlohou a efemérním drátěným pojednáním.Geometrická a grafická přesnost celočalouněného křesla byla převedením do drátěného nábytku ještě více podtržena. Jako kontrastní záležitost k oběma předešlým křeslům jsem zvolil tvarově přísné Red and Blue chair od arch. Rittwelda. U Walnuts stool od designérské dvojice Eamesů jsem se zase snažil výstižně převést rotační tvary do linií drátů.

Celý výběr jednotlivých ikon postupoval po časové ose. Chtěl jsem tedy set završit něčím
současným. A protože jsem se celou dobu snažil vybírat různorodé nábytky, které se lišily v materiálu, konstrukci atd., vybral jsem křeslo dost neobvyklé. Křeslo Fatboy. Jednalo se o převedení amorfního a stále se měnícího tvaru do jednotlivých křivek drátěné konstrukce.

Má diplomová práce je tedy o snaze vyvolat pomocí starých vzpomínek nové emoce. O střetu jasně definovaných forem a nahodilostí přírody. O jejich souznění.“

Krásná práce.Pokračování uvidíte v říjnu na pražském Designbloku.

< zpět