Enzo Mari: Koníci luční v hloží! Všichni jsme učni ve zpěvárně boží

(jana zielinski) Japonská poezie, finský výrobce, italský provokatér. To vše, tedy jistojistě jen ten výrobce a provokatér, stojí za židlí Sedia 1, kterou navrhl Enzo Mari již v roce 1974 ve slavném projektu Autoprogettazione a finský výrobce Artek, který mimochodem letos slaví 75 let od svého vzniku, ji letos uvedl na milánském Design Weeku na trh. A co je s tou japonskou poesií?

Vlastně nic. Jen mě napadlo, že by se japonská poesie Haiku dala na této židli dobře číst. Zpět ale k židli Sedia 1 Enza Maria. Tuto židli, která je pouze z dřevěných prkének, si koupíte pouze ve formě těch prkének. K tomu dostanete hřebíčky a podrobný návod. Navíc si k tomu můžete pro inspiraci prohlédnou fotografie samotného autora, který i ve svých sedmdesáti osmi letech židli pohodlně složil a ještě se při tom nechal fotografovat. Židle je dokonale jednoduchá. Má ale dokonale přesné proporce a možná to mě dovedlo k japonské poezii Haiku.

Básně Haiku jsou totiž také dokonale přesné a mají jasný návod, jak je složit. Každá z těchto básní musí mít pouze 17 slabik. Jedná se o trojverší 5,7, 5 slabik a mělo by odkazovat vždy k nějakému japonskému ročnímu období: novoroční, jaru, létu, podzimu, zimě, jejichž charakteristické znaky by se měly v básni objevit. Proto každá báseň Haiku musí obsahovat nějaké slovo, které nás navede k danému prožitku spojenému s konkrétním ročním období. Báseň by v nás měla vyvolat stejný dojem jako krajinomalba. Japonský jazyk i kultura vyrostly z čínských kořenů a jeden čínský autor Ju-tang píše v knize Můj národ, má vlast o poesii toto: „… Učí je s rozkoší, jak crčí dešťové kapky na banánové listí, žasnout nad tím, jak z komínů chatrčí vystupuje kouř a splývá s večerními oblaky, přitulenými na horská úbočí, šetřit na venkovských stezkách bílých lilií a vyposlouchávat v kukání žežulky poutníkův stesk po matce….. Především je učí pantheisticky sjednocovat se s přírodou, procítat a plesat s jarem, v létě pak klímat a poslouchat, jak v bzukotu cikády zřetelně uplývá čas, truchlit s opadávajícím listím na podzim a v zimě hledat verše ve sněhu..“ A kromě básně v nadpisu, ještě jedna, také od českého autora Karla Trinkewitze z knihy Chvála Haiku:

Vůně sen věští
smrt trávy
Krátké štěstí –
Život vrtkavý

< zpět