Pavol Mikuláš: Rostlý stůl a tichá židle

(jiří macek) Až na Designbloku v Superstudiu Corso narazíte na jednoduchou instalaci s jedním stolem a židlí, na chvilku počkejte. Stůl Pavola Mikuláše pomalu roste.

Samozřejmě to je míněno symbolicky. Na první pohled projdete kolem obyčejného jednoduchého stolu, když si jej však prohlídnete blíž, možná se vrátíte v čase. Alespoň pro jeho designéra Pavola Mikuláše stůl i židle návrat v čase znamenají. „Ořechový stůl vznikal v průběhu roku 2005, v období, kdy jsem se rozhodoval co dál. Skončil jsem studium na střední umělecké škole a toužil po vlastní realizaci. Věděl jsem, že chci dělat design, ale nevěděl jsem kde ani jak a pro koho,“ vypráví Pavol. Návrat, který jsem měl však na mysli, je ukryt přímo ve tvaru nábytku. „Stůl je jakýmsi odrazem mého dětství stráveného v dědečkově truhlářské dílně. Moje vzpomínky na toto období jsou matné a hlavně zidealizované. A takový je i stůl. Je snem, nebo spíš básní, než reálným kusem nábytku, který si koupíš v obchodě. Alespoň já jej tak vnímám. Je vyrobený z ořechu, ze stromu, ktery stál uprostřed našeho pole. Možná právě proto se jeho fotografie v poli tak vyvedly. Cvaknul jsem je na stejném poli, na kterém strom vyrůstal.“
Krásné jsou nejen fotografie, ale i sám stůl. Jeho nohy jako by vyrůstaly ze země, nebo jako by někdo silně bouchnul do stolu a řekl: Jsem tady.

Stůl a židle jsou první prezentací Pavola Mikuláše po jeho odchodu z Olgoj Chorchoj.
„Důvodů k odchodu z Olgoj Chorchoj bylo několik, dva však byly zásadní. V první řadě rychlost, s jakou se u Olgojů věci navrhují, a z toho vyplývající povrchnost, která mne ubíjela. Vždy jsme snil a stále sním o tom, že budu navrhovat židli třeba tři roky, že si to budu moct dovolit. V druhé řadě pak mé vlastní zakázky zejména pro Škodovku. I přes mou závislost na japonském čaji, jsem prostě pracovat zároveň pro Škodovku a zároveň pro Olgoj Chrochoj nestíhal. Stále však máme s chalanmi velmi dobré vztahy, za což jsem moc rád. Mohu kdykoliv přijít do ateliéru a jen tak při kávě si popovídat.“

Ale abychom se nebavili jen o stole. Jednoduchá bílá židle v instalaci je zbrusu nová, vyrobená technologií ohýbaného dřeva, kterým je v tomto případě buk. „Strávil jsem toto léto týden v Miláně, kde mě okouzlila židle Superleggera chair 699 od Gio Pontiho. Myslim, že je to na té mé dost znát. Uvidime, jak si budou stůl a židle rozumět. Tři roky, které dělí jejich vznik, je dlouhá doba. Alespoň v mém životě se toho za tu dobu hodně změnilo.“

Myslím, že si rozumějí skvěle. Ani k tomu nepotřebují slova. V místě, kde stojí, jako by se svět ztišil.

< zpět