Pol Chambost: Taje francouzské poválečné keramiky

(adam štěch) Mým největším zážitkem minulého týdne se jistě stal článek v posledním čísle magazínu Wallpaper. Významná teoretička designu Alice Rawsthorn v něm představuje nejnovější dámskou kolekci módního domu Jil Sander. Kreativní ředitel Raf Simons se v ní inspiroval fantastickými tvary poválečné keramiky francouzského mistra Pola Chambosta.

Designér, který patří k mým nejoblíbenějším však u mnohých stále zůstává neznámým. Kdo byl vlastně Pol Chambost a ostatní tvůrci francouzské keramiky padesátých let, kteří společně vytvořili nápadný a osobitý styl plný barevné a tvarové fantazie? Tuto otázku jsem si také položil a v netradiční sérii článků bych vám teď rád představil čtyři zásadní tvůrce, kteří se podíleli na vzniku moderní poválečné francouzské keramiky a porcelánu.

Francouzský design padesátých let tvoří obecně jednu z nejpozoruhodnějších kapitol v historii moderního užitého umění. Tvůrci keramiky v něm hráli nemalou roli. Hlína jako poddajný materiál se stal v této době skvělým výtvarným prostředkem k zhmotnění tolik vytoužené volné organické abstraktní formy skulpturálního charakteru, jenž se pro poválečný design stala typickou. Organické tvary se nevyhnuly ani nábytku či doplňkům, jakousi jejich archetypální podobu však mohla nejpregnatněji vyjádřit právě měkká hmota, jako byla ve Francii keramika či u nás ve stejné době sklo.

Pol Chambost (1906 – 1983) je v tomto ohledu představitelem nejvýznamnějším. Ve svých zářivě barevných pracech kombinující často odlišně barevné vnitřky a vnějšky nádob dokázal Chambost nejrafinovaněji vystihnout archetypální přírodní formu převedenou do čistého uměleckého tvaru salonního charakteru. Jeho díla byla oblíbena jak francouzskou smetánkou tak i intelektuální elitou. Slavný francouzský režisér si Pola Chambosta s několika dalšími tvůrci (Pierre Gauriche, Joseph-André Motte) vybral jako filmového designéra pro legendární snímek Mon Oncle (Můj strýček) (1958). Zmatený strýček pan Hulot v roli samotného Jacquese Tatiho v něm navštěvuje své bohaté příbuzné a potýká se s nesnázemi, které na něj připravuje supermoderní vila Arpel navržená dvorním Tatiho architektem Jacquesem Lagrangem. Mezi nadčasovým nábytkem, který mimojiné začala téměř po padesáti letech produkovat pařížská společnost Domeau a Peres v omezené kolekci najdeme právě i skvostné tvary váz a nádob, které jsou dílem Pola Chambosta.
Nejtypičtějším se pro tvůrce staly černo-žluté nádoby či vázy, jejichž hrdla se otevírají jako rozkvetlé květiny. I proto velký milovník designu padesátých let Raf Simons nazval tyto výtvory, kterými se ve své nové kolekci inspiroval především „ modernist flowers“.

Chambost, který vystudoval École des Arts Appliqués a následně působil ve svém studiu v Yvry-sur Seine, předměstí Paříže, však nezůstával jen u jednoho stylu. Postupně obohacoval svou barevnu paletu o zářivé červené, zelené nebo modré. Též se začal věnovat přímému napodobování přírody. Jeho vázy a čajové servisy ve tvaru bambusů, větví stromů, lastur či listů jsou mistrovskými kusy.

Dnes je Chambostova tvorba oceňována na aukcích a v galeriích jako jedna z nejunikátnějších keramických designů dvacátého století. I samotný Raf Simons, který navrhl pod jeho přímým vlivem několik výrazných outfitů pro Jil Sander, vlastní kolem dvaceti kusů mistrovy keramiky.

Příště: Jacques Blin

Autor je redaktorem časopisu Dolce Vita.

< zpět